Techniky práce na sobě : PŘEDMLUVA
Před mnohými lety jsem i já sama na sobě začala energeticky pracovat. Bylo to pro mne velmi krásné, ale i současně velmi náročné období. Možná i proto, že jsem velmi dlouhou dobu nechtěla přijmout svět, který mi vstupoval do mého života. A tak jsem žila v popírání sama sebe i svých schopností, které mi chtěly začít postupně otvírat nové možnosti i cesty života v němž jsem žila.Když se nyní ohlédnu za sebe, opravdu jsem byla žena popírající vnitřní hlas své duše.
Žila jsem jen pro rodinu a děti. Neschopná si přiznávat své bolesti srdce i duše. A tak jsem jen v tichosti řešila své starosti. Nikomu jsem se nedokázala otevřít a říci někomu svou bolest. A trápení, to již vůbec NE.
Prošla jsem tedy dlouhou cestu. Plnou pochybností o sobě samotné, strachu z finančních těžkostí, ale hlavně strachu o své tři děti.Když konečně jsem přestala popírat probouzející se mou duši, začala jsem hledat cestu. V té době bylo jen málo knih o energiích a samotní lidé pracující s energiemi již zde sice byli, ale já je neznala. Byla jsem svým způsobem ztracená. Ale víte, jak to je. Když se najde žák, přichází učitel. Tak i já měla velké štěstí. Do života mi vstupovali lidé, kteří pracovali s energiemi. Velmi jsem si jich vážila a žila jsem v pocitu i ve slepotě, že lidé, kteří pracují s energiemi jsou čistí a nikdy neublíží.
A tak jsem se od nich začala učit různé techniky, jak si mohu pomáhat ve všech oblastech svého života.Celým svým srdcem a hlubokou vírou ve Vesmír jsem se snažila otvírat svou duši, srdce i mysl. Pracovala jsem každý den na sobě a měla jsem radost s každičkého setkání s lidmi, kteří kráčeli stejnou cestou. Byli pro mne velkými učiteli.Čím více jsem na sobě pracovala, tím více se mi otvíraly nové a nové situace k řešení. A to nejen mě samotné. Vypadalo to, jako bych otevřela své blízké rodině ( manželu, dětem i sobě samotné ) prastará stavidla všech těžkostí, překážek a životních zkoušek, které se rozhodly okamžitě být vyřešeny, i když by nám vstupovaly do života, až po mnohých letech. Upřímně to bylo šílené.Nevěděla jsem, co mám řešit první. Měla jsem pocit, že se mi pod rukama hroutí celý můj život. S manželem jsme si přestali rozumět. Naše manželství nebylo vždy jen krásné. Měli jsme i těžké chvíle, ale nyní to vypadalo, že se mi i hroutí manželství, které jsem se snažila po 2 letém návratu s dcerou z nemocnice udržet a hlavně obnovit mezi námi narušené vztahy.A tak jsem čistila a čistila. Prosila jsem Vesmír o vedení i pomoc, ale pořád jsem měla pocit, že mě neslyší. Došla jsem k názoru, že jsem musela být v minulých životech velmi zlou ženou. Vždyť se mi nic nedařilo a vše bylo jen a jen horší.Pomalu jsem začala propadat zoufalství, že nejsem hodna pomoci.
Že si nezasluhuji nic krásného a musím tedy trpět.V tomto období jsem dostala od své vedoucí knihu Klíč od Joe Vitale, která byla vánočním dárkem. Kniha byla nejen velmi krásně napsaná, ale hlavně byla plná moudrostí, jak si máme v životě přitáhnout to, po čem toužíme.Pozorně jsem ji četla a to víc jsem nechápala. Všechny techniky jsem znala a s láskou je dělala, ale bez výsledku. Měla jsem čím dál větší pocit, že nejsem schopná si pomoci.A tehdy jsem měla velice silný pocit, že do knih nedávají nouhau ( omlouvám se, ale nevím, jak se to píše). Prostě jsem nabyla pocitu, že jim jde jen o to, aby kniha byla velmi dobře prodejná, ale bez technik, které by duši, která tuto knihu čte posouvala v jejím životě bez pomoci terapeuta. Ale právě naopak. Čtenář nabývá pocitu, že je neschopný si pomoci sám a potřebuje pomoc.A tak jsem ji odložila a snažila jsem se pochopit, kde dělám chybu. Co tedy dělám špatně? Ale nemohla jsem na nic přijít.Jen jsem měla pocit, že je něco špatně.
V toto období má vedoucí šla na čtení z palmových listů. Přála jsem jí její zkušenost, ale upřímně si myslím, že každý z nás má život ve svých rukou a jen na nás samých záleží, jak náš život bude vypadat. Proto mě ranila a i naštvala její slova. ,, Že každý člověk má napsaný osud a ten nemůže změnit." Byla to pro mě přímo obrovská facka. Jako by říkala,, že já jsem ta, která musí trpět a ona může žít v radosti a hojnosti. Tak mi to Vesmír nastavil a já nemám žádnou sílu a ani moc svou cestu změnit. Ale právě naopak. Jsem zde, abych přijala utrpení a odžila jej tak, jak se to ode mne očekává.Od tohoto okamžiku jsem žila v přesvědčení, že jen já sama rozhoduji o své cestě i životě. Přestala jsem hledat pomoc kolem mne a začala jsem se opírat plně o Vesmír a sebe samu. A vše se začalo otvírat. Plně jsem vnímala své vedení a cítila jejich učení, které jsem s hlubokou láskou i vírou přijímala.Začala jsem se uzemňovat a hlavně rozmlouvat z dušemi a transformovat své strachy. Byla to nádherná práce, která rozvíjela mou duši a vedla mě nejen k práci na sobě, ale hlavně k tomu, abych se já sama stala jejich prostředníkem pomoci lide, kteří sami tápou v temnotách své duše a životních cest.Učili mě mnoho let a stále mě učí. Každý den jsem vděčná všem bytostem lásky a světla za jejich pomoc, učení i vedení. Celý můj život se změnil, a to k lepšímu ve všech směrech mého života. Začala jsem sama pracovat s lidmi a všem s láskou předávám veškerou moudrost, kterou jsem od Vesmíru dostala.A tak plním slib, který jsem kdysi dala, že do těchto stránek napíši veškeré techniky pomoci, které jsem kdysi já sama dostala od Vesmíru. Záleží tedy na každém z vás, jestli je přijmete a budete si měnit svou cestu nebo budete čekat na zázrak, že vám někdo vstoupí do života a změní ho tak, jak vy si přejete.
Ze srdce vám přeji tu nejkrásnější cestu.
V dalších podkategoriích najdete co hledáte
